Po tom, co si pan Schmitke užil výlety po filmových festivalech, zejména jihokorejčíky údajně vyrajcoval k nebývale pozitivním ohlasům se vydává do našich kin a filmových klubů, těch asi především, když by v premiérový týden měl problém najít Schmitkeho v kinech i Sherlock Holmes.
Štěpán Altrichter si ve svém debutu vzal do hrsti mnoho žánrů, posadil je na kolotoč, roztočil a natočil. První fáze filmu nám představuje hlavního hrdinu pan Schmitkeho se kterým se v první fázi nebude mít problém mnoho diváku ztotožnit, monotonní život, syndrom vyhoření, kontrast s mladší generací v podobě alternativnější dcery. Tato část je vyprávěna s naprostou lehkostí, nadhledem a zábavných prvků je zde určitě větší než malé množství. Pan Schmitke je však pracovně odvelen do Krušných hor k opravě větrné vrtule a právě v okamžiku, kdy hlavní hrdina vstupuje na území České republiky už stojí ve dveřích i ostatní žánry.
Vždy vděčný téma kontrastu českých a německých specifik a povah se sice i nadále stará o humornou složkou, ale mnohem víc se o slovo hlásí atmosféra, která především díky skvělé kameře a ještě skvělejšímu zvuku dokonale pracuje s divákovým podvědomím. Ve filmu se začnou hemžit nové, značně svérázné postavy, krušnohorské vesničky, které perfektně zapadají do kontextu celého filmu. Zejména, když je Schmitke před kamerou v duetu s jednou z těchto postav jsme si uvědomil, jak pečlivě propsaný byly jednotlivé scény a dialogy. To už je ale ve vlastním zájmu lepší nemyslet jako divák, ale stát se rovnou Schmitkem, protože jedině tak je šance si film pořádně užít. Jak už bylo řečeno, Štěpán Altrichter je debutant, ale práce s vedením herců, atmosférou, obrazem a zvukem zvládl s grácií zkušeného mazáka a i kdyby do mě nalil litr octa stejně bych neodvolal, že David Lynch je jeho vzorem.
Mystika, snění a tajemno je z filmu cítit jako specifické aroma hovězích bytostí z kravína. Nejvíc však obdivuji Štěpánovu práci s obrazem a teď nemyslím ty krásné pohlednice mnoha obrazových nálad Krušných hor, za tyhle kompozice jde pochvala na adresu Cristian Pirjol, Rumunsko a Krušné hory
by mu měly poslat na účet hodně tučný honorář za jejich reklamu. Já mám však v hlavě obrazové hrátky, třeba scéna s ovcemi ve dvojím vydání, ale se stejným zakončením je originální a zábavná. Zvukaři už si můžou rovnou trénovat děkovnou řeč na Českého lva, protože takhle mistrovská práce se ve filmech hned tak nevidí a to i když opustím hranice té naší krásné země nezemě.
Film rozhodně stojí za návštěvu kina, už jen proto, že nikde jinde nemůžou technické složky filmu vyniknout lépe, ale umím si rovněž představit, že mnoho diváků obdaří film výrazem, který se používá na lidský výtvor v záchodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat