Mám hrozně rád filmy, který stojí ve frontě na stříbrné plátno, nemají nápadný dres, neupozorňují na sebe agresivní marketingovou kampaní a trpělivě čekají na svou šanci předvést se filmu chtivému divákovi. Přesně do této kategorie patří film Dárek, který má pro filmového fanouška docela příznačná název, protože v záplavě digitálních kouzel působí jak vegetarián na jatkách.
Film vynáší své trumfy pomalu, ale zato s jistotou pokerového mistra. Poměrně rychle jsem získal můj oblíbený pocit "něco tuším, ale vůbec netuším co". Výborný na tom je, že tenhle pocit ve mě Joe Edgerton vyvolal pouhým záběrem na dveře. Film si utáhl pásek pokud jde o počet postav a exteriéry, ale o to štědřejší byl v rozdávání pocitů a strachů. Simon, Robin a Gorda rozehrávají svou hru na neznámou maximálně minimalistickým způsobem. Pár vět a pár pohledů stačilo k tomu, aby mě měl film v hrsti a já mu pak zobal minutu za minutou z ruky jak ta nejvycvičenější hrdlička na světě. První část filmu má v sobě asi největší příchuť strachu. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem v kině nadskočil ze sedačky leknutím a tady se tak stalo i přesto že ta scéna byla kamerou dopředu jasně avizovaná. Ona vůbec práce kameramana se tady dá s klidným svědomím označit za spoluscénaristu.
Postupně se nám nálada filmu mění v psychologický thriller ve kterým se servíruje zvědavá nejistota nad děním na plátně. Zhruba v polovině filmu jsem si při tom všem napětí a zvědavosti vzpomněl na nejmenovaný film páně Hřebejka a získal pocit, že i ve slavném Hollywoodu při hledání inspirace koukají na české filmy. Příběh však má v každé minutě co říct a scénárista si dál hraje ze žánry i s divákem jak omladina s iPhony a ještě před závěrečným finále dostáváme poměrně zajímavou dialogovou část a další velký prostor pro herectví Jason Batemana s Rebeccou Hall. V jednu chvíli to vypadá, že sleduji klasické vztahové drama což při vzpomínce na první minuty filmu je skutečně velmi výrazný posun, ale je to učebnicový příklad dobrého scénáře a dobře napsaných postav, který si mě vodí napříč žánry aniž bych se zmohl na nesouhlas či sarkasmus. Závěr příběhu je dobře vymyšlený, ale trošku odporoval té nádherně nepříjemně tajemné přirozenosti a maximálnímu minimu, který se třpytí celým filmem.
Myslím si, že už při čtení scénáře museli všichni tři hlavní herci zajásat, protože kde jinde mohou předvést svůj talent než ve filmu bez efektů, bez nepřirozeně vygradovaných scén, kde úspěch filmu záleží čistě na jejich talentu. Joel Edgerton není žádný nazdárek, protože takovýto režisérský debut v kategorii celovečerní film si zaslouží čestnou salvu americké námořní pěchoty. Film během kterého se zapomene i na to, že Vám šéf v práci zrušil dovolenou.
Žádné komentáře:
Okomentovat