Maďarská filmová doporučenka

Chlapci z Pavelské ulice  (A Pál-utcai fiúk; 1969 ; 120min)

 

Maďarské filmy zrovna nejsou štamgasty v tuzemských končinách. Existuje ale pár filmů, co v dřívějších časech měli dokonce hostovačku v našich kinech. Jedním z vyvolených je film Chlapci z Pavelské ulice. Film, který byl natočen podle stejnomenné knížky, která v Maďarsku vyšla už v roce 1907 a v roce 1969 její filmová příbuzná vyšla na nekonečnou cestu za filmovým divákem. Nejspíš velká domácí popularita filmu měla za následek, že počátkem 70.let dorazili Chlapci z Pavelské ulice i do ulic českých, hlavně tam kde bydlela tehdejší kina. Na film si v polovině 80.let vzpomněla i naše televize a uvedla ho ve svým programu. Tím však stopy zdejší slávy maďarských chlapců končí. Je to velká škoda, protože film má v sobě užasnou atmosféru dávných časů, kdy kluci neměli namožené prsty z celodenního bouchání do klávesnice, ale při svých venkovních dobrodružstvích poctivě fasovali modřinu za modřinou.

První část filmu má poměrně kostrbaté vyprávění a hlavním úkolem diváka je orientace kdo je kdo a do jaký party patří. Jsme sice svědky některých klučičích konfrontací ať už formou dialogu nebo scény, jenže v hlavě koncertují myšlenky na neslanost a nemastnost. Naštěstí v době, kdy už se člověk připravuje na fakt, že dosleduje atmosférou sice kvalitní, ale příběhem poněkud nezáživnější film, přijde nečekaný zlom. Dialogy nabírají na síle a situace ve kterých se chlapci ocitají mají silný emotivní náboj, který vychází ze sázky na klučičí čest, která v tehdejších časech byla pro kluky vším. Příběh se v tu chvíli stává velmi dynamickým, napínavým a dramatickým a to zdaleka nejen pro dětského diváka, ale i dospělého člověka, pravda asi zejména mužského rodu, který v sobě má stále vzpomínky na své dětství. Podstatnou část příběhu nám filmaři servírují atmosféru bezstarostného dětství, plný klučičích soubojů a smyslu pro čest, ale v poslední fázi se tón filmu začíná měnit a je jasné, že krom úsměvu na rtech dostanou pozvánku na závěrečnou sledovačku i slzy, které mají tradiční vip místo v našich očích. Neprávem zapomenutá poetika dávných časů dokáže pohladit i zabolet.
Zdroj: http://divak.pise.cz/6-madarska-filmova-doporucenka.html