Recenze: Hitman:Agent 47

Co by to bylo za měsíc, kdyby v kinech neřádil alespoň jeden film který má ve svém názvu nějak zakomponováno slůvko "man". Co by to bylo za současnou americkou produkci, která v současnosti hýří tak originálními scénaři, že nás měsíc co měsíc zásobuje filmy s názvy, jejíž původní verzi viděli už naši tátové, když běhali s kondomem v kapse a beďarem na čele za holkama. Já si tuhle erupci originality představuji tak, že v Hollywoodu mají obrovský klobouk, tam nahážou názvy všech filmů co se v minulosti chytli u diváka a pak jednou za týden za dozoru státního notáře losují, který film bude mít tu čest, být digitálně zprzněn. Tentokrát vydal klobouk do nenažraných producentských paciček jméno Hitman.
Byl jednou jeden vědec, který vytvořil bytosti co necítí, nemilují, nemají emoce a skvěle se hodí na zabíjení a vraždění. Jednoho dne vědec zjistil, že to není správné, do té doby nejspíš přemýšlel nad tím kolik má žirafa na těle hnědých flíčků a myšlenky nad důsledky své práce nechal v sauně.

 

Čerstvě myslící vědec zjistil, že věda je věda a atletika zase atletika a tak si zahrál na Bolta a utíkal a utíkal až se ztratil úplně všem. Nikdo ho nemohl najít, nikdo nemohl najít ani stopu, která by k němu vedla  až jednoho dne zřejmě ráno vyjde opilé sluníčko a jeho stopu v podobě dcery objeví snad i vojenské rozvědka Tadžikistánu a tak si divák v kině může povolit opasek, nasrknout nadnárodního nápoje, naládovat se chemie s přezdívkou popcorn a směle se kochat akcí. A protože jsme nápadití a originální, zavzpomínáme při sledování filmu na Bourneho, Terminátora a dočká se i Matrix. Milovníci reklam si vysloveně pošmáknou při opakovaných záběrech na logo krásné červené audinky. Filmu se může přečíst k dobru fakt, že se nějak nezdržuje oslovováním mozkové kůry na nic si nehraje a pěkně bouchá, střílí, zabíjí a hlavně se rychle blíží ke konci. Digitální na tomhle filmu nejsou snad jen diváci, alespoň tedy doufám. 

 

Pokud jde o postavy, tak ty by zřejmě přežily i pobyt na Hirošimě v roce 1945. Nepočítám všechny ty "many", co nám tam střílí, kopou i bodají, ale i slečnu dceru o který se dovíme jen to, že kdysi byla uložena do kanálu, že umí rozložit zbraň, střílet, kopat a bodat. Herci to v tomto případě měli docela lehký a jediný akt herecké práce který museli vykonat, bylo jít do kostymérny a nechat si vzít míry pro oblečení do filmu a režisér Aleksander Bach pojal svůj debut jako oznámení toho, že i on viděl Bourneho, Terminátora, Matrixe a bůh ví co ještě. Na nás divácích zbyla tedy ta největší práce, věnovat filmu Hitman: Agent 47, 96 minut svého života.